24. až 30.6.2002 :: Letní výcvikový tábor na Hutisku

S nápadem uspořádat tábor přišel Mirek už začátkem roku. Tehdy však teprve hledal vhodné místo. Nakonec se mu podařilo zajistit na poslední červnový týden rekreační středisko domu dětí a mládeže Kyjov. Organizaci této akce měla na starost Vendula. Musela napsat propozice, sehnat různá povolení a ještě aspoň dva instruktory. Volba pala na Karin Horkou a Zinu pospíšilovou z Kroměříže, které s účastí ochotně souhlasily.
No a pak už se jen čekalo na přihlášky. Nejdřív to moc slibně nevypadalo (spousta lidí už byla přihlášená na jiné tábory), nakonec se ale přihlášek sešlo akorát tolik, kolik jsme si představovali. Koncem května jsme jeli obhlédnout terén. Areál vypadal moc pěkně, stejně jako chatky. Zato plocha, na které měly být postavené parkury, byla dost zarostlá. A tak Mackovi strávili na Hutisku několik odpolední sečením a pálením trávy, aby bylo kde cvičit.
V pondělí ráno jsme naložili překážky na náklaďák a vyrazili směr Hutisko očekávat příjezd prvních táborníků. Odpoledne proběhlo rozřazování do družstev a pohovor s instruktory, jinak byla volná zábava. Ani my jsme se nenudili - hned první den se vyskytl dost velký problém a chvíli to i vypadalo, že snad nebude kde cvičit. Nakonec ale vše dobře dopadlo a Mackovi sehnali náhradní louku. Jak se nakonec ukázalo, podmínky na běhání zde byly mnohem lepší, než na původním místě. Tím byl vyřešen jediný velký problém, který se za celý tábor vyskytl.
Vše propuklo v úterý ráno. Cvičilo se na dvou parkurech a v sedmi družstvech - podle velikosti a vycvičenosti psů. Každé družstvo dylo na parkuru hodinu a půl dopoledne a stejně dlouho odpoledne. Časy, kdy jednotlivá družstva cvičila se měnily, aby ráno nemuseli vstávat pořád ti samí.
Někteří využili možnost zahrát si ping - pong nebo basket a téměř všichni chodili na výlety po okolí. Kdo měl zájem, mohl téměř každý večer posedět u táboráku. Neminula nás ani stezka odvahy, kterou pro ostatní připravila Věrka Pospíšilová a spol. Při čtení dopisů, které nám měly nahánět strach, jsme se ale spíš dobře bavili. Také jsme se vydali za pokladem a to díky Zině, Karin a Vendule.
Aby účastníci tábora mohli uplatnit, co se naučili, byla pro ně na sobotní dopoledne připraveny soutěže. Nejdříve jsme postavili z překážek něco jako čtyřlístek - dva lístky tvořily parkur pro začátečníky, další dva pro pokročilé. Každý mohl dvakrát proběhnout středem a tam si vzít šišku. Počítaky se body za překonané překážky a bonusové body za šišky.. Při shodném počtu bodů následovalo rozeskakování na jednodužší trati. Další soutěží byl stíhací paralel. Všichni statečně bojovali a vítězové byli odměněni zaslouženým potleskem (tatranky už nezbyly, všechny byly rozdány při hledání pokladu).
Odpoledne se také soutěžilo, ale bez pejsků. Jejich úlohu převzali pánečsi a museli překonávat i takové překážky jako kruh, slalom nebo látkový tunel. "Psi" trať dopředu neznali a i zde se ukázalo, že čím rychlejší pes, tím větší ptavděpodobnost diskvalifikace... Pak si psi a psovodi vyměnili role a aby se i diváci pobavili, běhali psi poslepu. Zina vše natáčela na kameru a tak jsme se mohli našemu dovádění zasmát ještě jednou večer u televize.
Čekal nás poslední táborák a pak už přišla neděle - uklízení, balení a loučení...
Domů nikdo moc nespěchal - všem se na Hutisku líbilo a spoustě lidí se tábor zdál krátký. Někteří už se dokonce chtěli přihlásit na příští rok :o)
Myslím, že se tábor opravdu vydařil - počasí vyšlo dobře, ubytování i okolí bylo moc pěkné, jídlo výborné a hlavně se sešli moc fajn lidi. Co víc si přát?